03 Cvičení: Jaký problém

aha teraz som si uvedomila,ze ked volam klientom,pytam sa och,ci zvazuju spolupracu s realitkou,cize musia chciet!a takych sa musim zamerat

Ve své praxi hlavně řeším akutní věci a i chronické problémy.Těm ostatní se vyhýbám,protože preferuji klienty,kteří chtějí ,hlavně chtějí své problémy vyřešit...napořád.Ptám se....chcete se léčit nebo vyléčit????

Zdravím, Kalmane, rozumím rozlišení mezi akutním a chronickým problém. Přišla mi teď inspirace, jak provázet lidi přijetím emocí, jejich pochopením a získáním dovednosti, jak o své emoce pečovat, aby je nezastavovali v životě. Což můžu vzít jako akutní problém - neumím zvládat svůj vztek, díky tomu se mnou lidé přestávají komunikovat a já nechci zůstat sama. Chci svoje chování změnit a problému rozumět. Rozumět=najít cestu ven. Z jiného úhlu (chronického problému), potlačování emocí, nic necítím a můžu v tom pokračovat, je to něco, co mě sice v životě omezuje, protože vydávám spoustu energie na potlačení, ale zvykla jsem si na to a zase tak velký problém v tom nevidím. Tady je řešení - čekat... čekat na moment, kdy člověk zjistí, že seděl na svatbě svého nejlepšího přítele a vůbec to s ním neprožil, že si neužívá přítomnost jeho nově narozeného potomka a své partnerce přestává rozumět, protože vůbec není v kontaktu se sebou a cítí se být mrtvý. Protože ví, že mu utíká život pod rukama, začne problém řešit. Napsala jsem to srozumitelně?

Mám trochu problém se slovem "problém":-) Přece v životě neřešíme jen problémy, ale máme i touhy, sny a potřeby. Já dělám fotografické workshopy, díky kterým se mohou lidé rozvíjet v tom, co je baví a naplňuje. Navíc je to zážitek z bytí v krásné přírodě a s partou podobných nadšenců. Pro nikoho to není problém, přesto za to jsou ochotní zaplatit (a v případě zahraničních workshopů ne zrovna málo). Kam to tedy zařadit? V případě focení zakázek (interiéry restaurací, hotelů, domů k prodeji apod.) je to blíže k akutnímu problému, kdy po postavení či rekonstrukci nemovitosti / zařízení často má klient potřebu prezentovat hotové dílo veřejnosti v co nejlepším provedení.

Zdravím Kalmane, z řečeného mi vyplývá jako by řešení akutních problémů, bylo nadřazené řešení problémů chronických. Rozumím tomu, že tlak na vyřešení akutního problému je větší než u chronického, na který si člověk zvykne. Jenže to pro mě není cesta. Dělám čínskou medicínu a učím čchi-kung. A z čínské medicíny dělám něco čemu se říká Umění pěstování života. Něco jako jak žít zdravě na základě zkušeností čínské medicíny. A to je dlouhodobá cesta. A z mého pohledu také ta opravdová. Hasit vždy jen akutní problém, protože člověk neustále opakuje to co by neměl, není úplné řešení. A tak to vypadá, jakoby podle buddhistických principů bylo lepší se zaměřovat se jen na akutní problémy. Co mi přijde trochu i v rozporu s tím o co se snažil Buddha. Také se snažil najít cestu z utrpení pro sebe a jiné a nejen jim ulevit od toho, že dnes mají špatný den. Jak postupovat v případě, že nechci řešit jen akutní věci, ale i ty chronické? Udělat produkt na akutní problém a potom co získám důvěru klienta nabídnout mu hlubší řešení? Budu rád za Vaše postřehy. Děkuji.

V mem pripade jsou to u dospelych chronicke zdravotni potize nebo i akutni v tom pripade, ze uz zjiti ze musi nejak komplexne zmenit zivot a chteji se posunout. U mensich i vetsich deti jsou to akutni zdravotni potize, kdy jim doktor rekne, ze maji spatne drzeni tela a rodice to chteji resit. U dospivajicich deti jsou to spis budouci potize, psychika a vztah k sobe.

Problém klienta: Bezradnost, vyčerpání, únava, absence smyslu, nemoc, deprese, nevím jak dál. Pocit, že se zastavil se život nebo jeho část.

Potýkám se s problém chronickým- moji klienti řeší většinou chronické zdravotní potíže. Nevím ale popravdě, jak je lépe oslovit, nebo jak to lépe komunikovat. Mirek